Historie
Existence samostatného státu Francie se datuje do období, kdy roku 843 došlo k rozdělení Franské říše na východní, západní a střední. Z východní části se stala Svatá říše římská (dnes známá jako Německo), západní část později dala vzniknout samotné Francii. Do roku 987 jí přitom vládli po
tomci Karla Velikého, až později převzal žezlo král Hugo Kapet a následně i jeho potomci, takzvaní Kapetovci. Francie se tou dobou zapsala do dějin jako nejlidnatější stát Evropy a třetí nejlidnatější stát světa. Nutno nicméně dodat, že zároveň s tímto rozkvětem se ekonomika země propadala do rekordní zadluženosti, která vedla k velkému úpadku za následovníků Ludvíka XIV.
Netrvalo proto dlouho a roku 1789 následovala pověstná Francouzská revoluce. O tři roky později byla nastolena První republika, načež se na přelomu osmnáctého a devatenáctého století zmocnil vlády Napoleon Bonaparte – stal se prvním konzulem. Převrat a vznik prvního francouzského císařství na sebe tudíž nenechal dlouho čekat, trval však jen přibližně stejnou dobu, po kterou byl Napoleon na výslunní slávy. Až roku 1830 se do listin historie zapsala Červencová revoluce, jež vyústila ve vznik Druhé republiky. Ironií osudu ovšem bylo, že ani ta se za vlády císařova synovce Ludvíka Napoleona neudržela dlouho a v roce 1870 byla nahrazena Třetí republikou.
Co se týče první a druhé světové války, Francie z obou vyšla jako vítěz. Přesto ale země ztrácela na lesku, a to především po stránce velmoci. Po druhé světové válce přitom vznikla Čtvrtá republika, trvající mimo jiné do roku 1958, kdy ji nahradila pátá etapa. V posledních desetiletí se Francie mimo jiné smířila s Německem a stala se součástí Evropské unie.